Přirozené včelaření

Přirozené včelaření je styl chovu včel, který naplňuje potřeby včel stejnou měrou jako potřeby člověka (nejen včelaře).

Jedná se o celostní přístup, který vychází z biologie a ekologie včely medonosné jako opylovatele z říše hmyzu.

Je to způsob chovu, který poskytuje včelstvům prostor k projevení svých vlastních schopností.

V chovatelské praxi se uplatňují metody, které podporují zdraví a vitalitu včelího organismu. 

 Jak se liší život včelstev žijících volně v dutinách stromů a včelstev chovaných v úlech?

Při objevování níže uvedených principů, vycházíme z vědomí, že včela medonosná (apis mellifera) se jako druh po miliony let zdárně vyvíjela ve zdraví a vitalitě, v dutinách živých stromů, bez pomoci člověka, v rozmanitých krajinách i podmínkách, a prospívala jako plně soběstačný organismus.

Principy přirozeného chovu včel:

• Co nejmenší narušování integrity včelstva.
• Zachování volnosti stavby díla a jeho uspořádání.
• Aktivní podpora přirozené reprodukce včelstev - rojení.
• Minimalizace použití cizorodých látek (v úle a prostředí).
• Zimování s mednou komorou.  

Jak často bylo včelstvo vyrušováno ze svého života v temnotě dutiny stromu?

Prvním principem přírodě-blízkého chovu je respekt k integritě včelstva - celistvosti plodového hnízda, udržení příznivé teploty, proudění a vlhkosti úlového vzduchu. Při otevření úlu shora dochází k úniku úlového vzduchu a narušení termoregulace, která je důležitá zejména pro vývoj plodu.

V praxi: Minimalizujeme otevírání úlu a stav včelstva se učíme rozpoznávat z dění na česně. Při prohlídce díla pracujeme svižně a plásty do úlu vracíme v původním uspořádání a orientaci.

Jak včely v dutině stromu staví své hnízdo?

Včelí roj při osidlování nové dutiny usedá do jejího nejvyššího místa a začíná se stavbou plástů. Zná směr tíhové síly a rozvíjí se směrem dolů. Plásty vystavuje z voskových šupinek a dle logické struktury. Včelstvo má v přírodě volnost a svobodu stavby díla, kterou je možno zachovat v jakémkoli úle.

V praxi: „Top-bar hives“ neboli úly trámkové jsou pro volnou stavbu přímo určené, např. Warré (úl lidový), Japonský úl, ležany - Kenyanský úl, aj. V těchto úlech postačují pouze horní loučky, ale pro snadnější manipulaci s dílem lze použít i polorámky.

Co pro včelstvo znamená rojení?

Včelstvo ve své dutině postupně dospívá, plní veškerý prostor plásty, pokrývá stěny propolisem a zaopatřuje se medem a pylem. Rojení nastává jako vrcholný akt rozmnožování, kdy starší matka opouští s částí svých dcer starou dutinu a dílo, vyhledá novou, usadí se a cyklus začíná znovu. Ve starém hnízdě se vylíhne mladá matka, letí na snubní prolet a než začne klást další vajíčka, tato část včelstva zažívá plodovou pauzu. Rojení se dá chápat jako ozdravný proces, jelikož u obou částí včelstva dochází k redukci patogenů (vázaných na plod nebo dílo).

V praxi: Včelař pracuje s rojovým pudem, ponechává včelstvu plnou volnost rojení nebo ve vhodnou dobu tvoří smetence či oddělky, čímž rojení napodobuje.

S jakými látkami se setkávají včelstva hnízdící v dutinách?

Ve vnitřním i vnějším prostředí své dutiny se včely setkávají s mnoha látkami, které působí na jejich zdraví a imunitu. Např. propolis (směs pryskyřičnatých látek) včely používají jako tmel s antimikrobiálními účinky. Esenciální oleje, které včely do propolisu a vosku dále vtírají, dodávají další desinfekční účinky. Množství těchto látek v úle umožní včelstvům lépe odolávat chorobám. Pro vnitřní prostředí, které má včelař možnost ovlivnit, je vhodné použít materiály běžně dostupné, snadno recyklovatelné a rozložitelné. Minimalizace použití cizorodých látek (jako jsou např. plasty nebo syntetické akaricidy) je tedy dalším principem přírodě-blízkého chovu včel.

V praxi: Včelař používá úly z přírodních materiálů a snaží se o vlastní uzavřený koloběh vosku a jemnější formy uzdravování svých včelstev.

Jak včelám prospívá výživa z vlastních zásob?

Rozmanitost světa rostlin umožňuje včelám čerpat sílu a vitalitu z látek, které rostliny v květech vytvářejí a proměňují do četných forem nektaru a pylu. Hojnost nektaru a druhová rozmanitost pylu včelám poskytuje vše, co potřebují k vybudování svého těla a vývoj dalších generací. Každé včelstvo má navíc individuální potřeby, které překračují rámec glycidových a proteinových zásob, a je schopno si v krajině nasbírat to, co potřebuje, aby jako celek prospívalo.

V praxi: Včelař vnímá nejen svá včelstva, ale i okolní krajinu, rozšiřuje nabídku včelí pastvy a ponechává včelám hojnost vlastních zásob na zimu. .

 Na cestě objevování rozdílů v životě volně žijících a chovaných včelstev je možné identifikovat řadu dalších rozdílů, kterými se můžeme nechat inspirovat a používat tak další -  pro včely vhodnější metody chovu. Těmito tématy se ve své vědecké práci zabývá prof. Thomas D. Seeley – Darwinian beekeeping.

Začleněním uvedených principů do včelařské praxe můžeme chovaná včelstva podpořit, aby se přiblížila svým původním životním podmínkám. Tím mají možnost se stát vitálnějšími a odolnějšími k nepříznivým vlivům a posilovat svoji schopnost adaptace.

Autor: Jaroslav Bajko